O Nás

Jmenuji se Kristýna, ale spíše mě víc lidí zná jako Krysu (Krisu). Narodila jsem se v roce 1998 do rodiny s 1 letým Rhodézkým Ridgebackem jménem Buddy (1997). Asi tak do mých 7 let my pes připadal jako samozřejmost, jako něco co mě nezajímá, a proč taky? žije se mnou pořád, nic neobvyklého :-). Hrozně jsem měla ráda žáby... A když jsem v 7 letech konečně dostala rozum (aspoň částečně), zatoužila jsem po pejskovi, co si se mnou bude hrát, protože Buddy o mě zájem příliš nejevil. Kdo by se mu divil, když mě chtěl olíznout, tak jsem mu řekla,,Fuj smrdí ti z tlamy!" a šla jsem pryč :-). V té době se my hrozně líbili Jack Russelové, jsou hraví a čiperní, přesně pro mě... Ovšem potíže přišly hned co jsem to řekla mamince :-).... Prý jseš na pejska moc malá a Teriéra rozhodně ne, nedá ti pokoj! A tak jsem k 8. narozeninám dostala želvu :o). Mamka mi pak řekla, že původně chtěla žábu, ale ta prý žere cvrčky a měly bysme to všude :-D.  Po dalších dvou želvách se řeklo DOST,  8 dní před mými 10. narozeninami mě vzala mamka ,,Na výlet" do městečka jménem Řitka, odkud jsme si přivezly malinkou kříženečku jezevčíka Sáru :-D a vůbec jsme netušily co si to vezeme domů... Po třech dnech zvykání na novou smečku (a na Sáře, až na jednu kňouravou noc vůbec nebylo poznat, že se narodila jinde než u nás), se drze začala jak kočička škrábat Buddymu na kanape a to náš nejhodnější pes na světě opravdu nemohl vydržet, jak mu nějaké cizí štěně okupuje pelech :-D, tak vyštěkl uraženě odešel a my jsme jí hned sundaly a šly konejšit Buddýska. Vrátíme se zpět a malý neřád spokojeně chrní uprostřed obrovské pohovky :o)! podobné  hystorky se děly pořád, ale Buddy si velmi rychle zvykl a hrozně omládl a už jí má moooc rád a myslím, že už si ani nepamatuje, že tu byl někdy jen on...  Sára ovšem byla to nejpodivnější štěně, vydržela hrozně dlouho běhat, a pak si další půl hodinu hrála a pak nejednou se tryskem rozeběhne, lehne a spí. Nebo se už jako štěně ráda mazlila a žrala jak nezavřená.  Ovšem než dospěla, nedalo se o výcviku na nějaký sport vůbec uvažovat... Téměř do roka se počůrávala a dělala hromádky v bytě, vůbec nechápala ani jednoduché povely a podobné veselosti :-) Těsně po roce nám vběhla do silnice a byla hospitalizovaná ve psí nemocnici Vet -Nemo na Libuši. Nedlouho poté jsme jí daly vykastrovat, kvůli Buddymu a ani jsme netoužily po štěňatech, tak aspoň máme klid :-). Pak ale nastal zlom, Sára nejednou pochopila vše co se po ní chtělo, a my si začaly uvědomovat, že má v sobě ukrytého jakéhosi teriéra :-). Pak jsem přišla na sport agility a vůbec jsem nevěděla, o co jde, tak jsem jí začala učit přeskakovat, a najednou jsem objevila dogdancing a v té době se v televizi objevila Alena Smolíková a Keysi, neváhala jsem, a začala podle Aleniných videí učit Sáru různé kousky. V té době jsem už Border kolie znala, a říkala jsem si, že je to hezký pes, ale nezajímaly mě, ale po Aleniném a Keysinčiném vystoupení  jsem si je zamilovala.  Postupně Sára uměla víc a víc kousků  a k vánocům jsem dostala knihu Dogdancing, aneb jak tančit se psem, a nejednou Sára uměla skoro celou knížku triků (až na překřižování tlapek, protože je má chudinka moc krátké)  . Nedávno jsme objevily, že má Sára nejspíš prababičku Jack Russela, jelikož je ztřeštěná, zároveň mazlivá, lehce dominantní, má tvar nohou a trochu čumák jako Jack a dlouhé tělo a barvu jako jezevčík a vůbec není tvrdohlavá, jen nekdy líná :o). V téhle době umí Sára něco přes 60 triků. Dosti mě ale naštvalo, že tak krásný Pes, jako je Buddy, byl jen na jedné výstavě, a dostihy nebo coursing nic, ale hlavně že je náš kamarád se silným kořínkem, protože ve svých 12 letech přežil operaci pod narkózou (řezání břicha kvůli ucpaným střevům + kastrace) bohužel nás od té doby trápí inkontinencí, takže doma musí nosit kalhoty, s dírou na ocas, co mu šila babička :-) . Tak to je o nás asi vše :-D